Co se včerejšího odborářského boje týče, ráda bych všem jen tak pro zajímovost připomenula knihu 1984, konkrétně tuto pasáž:


Po celou historickou dobu, možná už od konce mladší doby kamenné, byly na světě tři druhy lidí: Ti nahoře, Ti uprostřed a Ti dole. Dělili se ještě dál, byli nazýváni různými jmény a jejich poměrný počet, jakož i postoj jedněch k druhým se měnily v průběhu věků; ale ve své podstatě se struktura společnosti nikdy nezměnila. Dokonce i po obrovských převratech a po zdánlivě neodvolatelných změnách se vždy znovu prosadil stejný model, tak jako se gyroskop vždy vrátí do rovnováhy, poté co se vychýlil daleko na jednu nebo druhou stranu.

Cíle těchto tří skupin jsou naprosto neslučitelné. Cílem Těch nahoře je zůstat, kde jsou. Cílem Těch uprostřed je vyměnit si místo s Těmi nahoře. Cílem Těch dole, pokud mají nějaký cíl – je totiž trvalou charakteristikou Těch dole, že jsou příliš zkroušeni dřinou, než aby si častěji uvědomovali cokoli mimo svůj každodenní život – je zrušit všechny rozdíly a vytvořit společnost, v níž si budou všichni lidé rovni. A tak se v průběhu dějin znova a znova odehrává boj, který je ve svých hlavních obrysech stále stejný. Po dlouhá období se zdá, že Ti nahoře jsou bezpečně u moci, ale dříve či později pokaždé přijde chvíle, kdy buď ztratí víru v sebe nebo schopnost účinně vládnout, nebo obojí. Potom je svrhnou Ti uprostřed, kteří získají Ty dole na svou stranu předstíráním, že bojují za svobodu a spravedlnost. Jakmile Ti uprostřed dosáhnou svého cíle, uvrhnou Ty dole nazpět do dřívějšího postavení otroků a sami se stanou Těmi nahoře. Od jedné ze zbývajících skupin se okamžitě odtrhne nová skupina Těch uprostřed a boj začíná nanovo. Z těch tří skupin se jen Těm dole nikdy ani dočasně nepodaří dosáhnout svého cíle. Bylo by přehnané tvrdit, že v celých dějinách nedosáhli žádného materiálního pokroku. Dokonce i dnes, v období úpadku, žije průměrný člověk lépe než před staletími. Ale žádný růst bohatství, zjemnění mravů, reforma nebo revoluce nepřiblížily ani o milimetr lidskou rovnost. Z hlediska Těch dole žádná historická změna nikdy neznamenala o mnoho víc než změnu jména jejich pánů.


Pochybuji, že by kdokoli ze stávkujících měl nějaké ponětí o tom, kdo byl Orwell, natož aby od něj někdy něco přečetli. Nicméně myslím, že toto docela přesně vystihuje situaci, kdy se zfanatizovaný dav vydá uspořádat revoluci. Protože ať už se mají lépe nebo hůře než za minulého režimu, pořád jim leží v žaludku ti, kteří mají víc, protože toho 100% nedosáhli prací, ale někde si to nakradli.

Přístup těchto lidí k politice je jasný - takže jim ty peníze nejlépe zdaníme, ať z toho také něco máme na dávkách. Čím víc sis vydělal, tím vyšší podíl daní. Měla bych pro ně několik novinek.

Za prvé, lidé, kteří si své peníze "nakradli" také moc dobře vědí, jak se vyhnout placení daní.

Za druhé, je jen otázkou času, kdy se dobře placení odborníci z různých odvětví zvednou, řeknou si "třeba si tu chcípněte, mě už nebaví platit na vás a nechat si ještě nadávat do zlodějů" a odejdou do zahraničí (odliv inteligence je vždy předzvěstí, že je ve společnosti něco špatně).

Za třetí, vede to k šedé ekonomice, protože se to více vyplatí.

Vtipné u nás samozřejmě jest, že některým vrstvám společnosti se nevyplatí pracovat, na dávkách mají více, než kolik by si vydělali v práci, která by odpovídala jejich leckdy pochybné kvalifikaci. A ano, ty platíme my. Nevadí mi platit důchodce(kdysi oni živili nás) nebo studenty(jednou budou živit nás). Vadí mi platit právě takovéto socky, voličskou základnu levicových stran.